Nový zákon zásadním způsobem bourá vztah důvěry mezi lékařem a pacientem, zavádí „velkého bratra“, znárodňuje citlivé osobní zdravotní údaje všech občanů. Novela je velkým krokem od nestátního samosprávného veřejného zdravotního pojištění ke státnímu zdravotnictví řízenému z ministerstva. Zákon nebývale posiluje roli Ústavu zdravotnických informací na úkor jeho dosavadního zřizovatele, Ministerstva zdravotnictví.
V poslanecké sněmovně bude schválena novela zákona o zdravotních službách. Podstatnou částí této novely zdravotnický informační systém. Jaké jsou hlavní změny, které novela přináší?
Nad úzce specifickou novelou se vedou různé diskuse, ve kterých se účelově zdůrazňují některé aspekty problematiky registrů. Předkladatel se zaštiťuje zdravím lidu, kvalitou péče. Odpůrci hovoří o průlomu do soukromí či do systému veřejného zdravotního pojištění. Neproběhla ani ucelená, ani systematická, ani odborná diskuse nad celým návrhem a jeho jednotlivými aspekty.
Zákon se zabývá národním zdravotnickým informačním systémem. Problematiku lze rozdělit do několika navzájem ne příliš souvisejících částí:
Registr zdravotnických zařízení
Národní registr poskytovatelů (zdravotní péče, tedy zdravotnických zařízení) je již v současné době veden a novela nepřináší podstatné změny.
Registr zdravotnických pracovníků
Národní registr zdravotnických pracovníků také existuje, ale novela jej podstatně mění. Zákon zakládá nový centrální státní registr všech zdravotnických pracovníků, respektive osob, které získaly způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, lékařů i nelékařů.
Registr zdravotních služeb
Národní registr hrazených zdravotních služeb je úplnou novinkou. Ve skutečnosti jde o zřízení kompletní databáze obsahující veškeré údaje o zdravotní péči, poskytnuté každému jednotlivému pojištěnci a hrazené z veřejného zdravotního pojištění.
Databáze zdravotní péče bude obsahovat údaje o pojištěnci, kterému byla péče poskytnuta, o zdravotnickém zařízení, které ji poskytlo, i o jednotlivých výkonech, vyšetřeních, operacích, laboratorních testech, lécích a pomůckách. Registr budou svými daty plnit jednotlivé zdravotní pojišťovny.
Národní zdravotní registry
Národní zdravotní registr jsou specializované registry vztahující se vždy k jednotlivým druhům zdravotní péče (onkologický registr, registr kloubních náhrad, registr nemocí z povolání,..). Přesto, že se právě těmito registry navrhovatel novely zaštiťuje, právě v nich se celkem nic nemění – jen se přidávají registr diabetologický a registr intenzivní péče.
Obava z narušení důvěry
Základní obavou spojenou s neobvykle rozšířeným sběrem individuálních zdravotních informací je obava o zachování důvěry mezi lékařem a pacientem. Pacient přichází za lékařem se svým tajemství, a očekává, že lékař toto tajemství zachová.
Podle zákona musí lékař předat informace do veřejného registru.
Zdravotnické registry, které již existují a více či mně uspokojivě fungují, jsou určitým průlomem do tohoto soukromí. Odborná veřejnost je vítá, každý lékař si pochopitelně přeje sbírat informace o péči ve svém oboru. Nechceme nyní řešit kdo, k čemu a jak úspěšně tyto informace využívá. Pacient předávání specifických informací toleruje – jednak strpí to, že když například dostal kloubní náhradu, bude veden v registru kloubních náhrad, jednak velmi často vůbec neví o tom, že je v nějakém registru veden.
Zavedením registru hrazené péče se situace zásadně mění. Lékař nyní nahlásí úřadu vše a o každém pacientovi. Stejně tak každá nemocnice, laboratoř, lékárna.
Otázkou zůstává, jak se bude vztah důvěry mezi pacientem a lékařem za této situace vyvíjet, zda bude pacient lékaři (a nově i úřadu) prozrazovat svá tajemství stejně radostně jako před novelou.
Další krok ke zrušení zdravotních pojišťoven
Úřad si podle novely stahuje všechna data zdravotních pojišťoven. Cílem je řízení zdravotního pojištění.
Po listopadu 1989 bylo zásadním momentem reformy státního zdravotnictví oddělení financování zdravotní péče od státního rozpočtu, zavedení samosprávného, na státu nezávislého veřejného zdravotního pojištění, prováděného zdravotními pojiš’tovnami, veřejnými institucemi zřízenými podle zvláštního zákona.
Zcela na státu nezávislé zdravotní pojištění nebylo nikdy. Zřízením registru hrazené péče se nezávislost veřejného zdravotního pojištění na státu zásadním způsobem omezuje a zdravotní pojišťovny pozbývají smyslu.
Navrhovatelé a podporovatelé zákona by měli otevřeně přiznat, že mění systém samosprávných na státu nezávislých zdravotních pojišťoven na systém státního zdravotnictví, a že tedy také přebírají odpovědnost za hospodaření v něm.
Nová pozice Státního ústavu
Novela bez velké publicity zavádí zásadní změnu fungování Ústavu zdravotních informací a statistiky.
Doposud to bylo Ministerstvo zdravotnictví, státní úřad, řízený ministrem, členem vlády s politickou odpovědností a kontrolovaný Parlamentem, kdo měl právo a povinnost zřizovat a provozovat Národní zdravotnický informační systém. Ministerstvo pouze mohlo k této činnosti zřídit zvláštní organizaci a část svých povinností na ni převést.
Nově je Ústav zdravotnických informací a statistiky zřízen ze zákona, tedy Ministerstvo jej musí zřídit. nadále to není Ministerstvo, komu různé subjekty musí předávat informace, ale Ústav.
Zajímavý je pohled na ekonomiku zacházení s informacemi, vynucenými zákonem. Ti, kdo povinně předávají Ústavu informace, činí tak ze zákona bez nároku na úhradu (§ 70 odst. (5) písm. a). Naproti tomu Ústav je oprávněn žádat za poskytnutí údajů (§ 73 odst. (5)) úhradu, stejně tak může žádat úhradu za vyhledávání údajů. poskytnutí údajů ze strany Ústavu je ze zákona podmíněno zaplacením, úhrada je potom příjmem Ústavu.
Za zajímavost stojí, že i Ministerstvo zdravotnictví, které je dnes podle platného zákona správcem zdravotnických informací, si podle novely (§ 71 odst. (15) musí o informace požádat, ústav mu předá jen takové informace, které Ministerstvo potřebuje pro plnění svých úkolů.
MUDr. Milan Cabrnoch, MBA
8. března 2016